A+ A A-

Evropský den jazyků, který se pořádá z iniciativy Rady Evropy ve Štrasburku, se každoročně slaví od roku 2001 pro dosažení většího multikulturního porozumění a jazykové rozmanitosti.

I letos se žáci naší školy (konkrétně ze tříd 2. B a 3. A) Evropského dne jazyků zúčastnili ve Vědecké knihovně v Olomouci, která organizovala zajímavé akce ve dnech 26. a 27. září 2016.

Milé a ochotné pracovnice Vědecké knihovny nás nejdříve provedly prostorami Vědecké knihovny a ukázaly nám, jak je možno se čtenářsky zaregistrovat a využívat fondy Vědecké knihovny.

Posléze jsme absolvovali jazykový kvíz v angličtině s oceněním těch nejlepších, drobné dárky jsme však dostali úplně všichni.

Rádi bychom poděkovali vedení Vědecké knihovny i příjemným paním knihovnicím, které se nám celou dobu věnovaly a byly ochotné zodpovědět všechny naše dotazy.

Je úterý, 10. května, asi čtvrt na jedenáct a já nervozně obcházím asi už po sté náš stánek na Horním náměstí. Dnes se koná Den Evropy - akce, na které spousta škol z olomouckého kraje prezentuje jednotlivé státy EU a akce, na kterou jsme se dlouhé měsíce připravovali. Fajn, přiznávám, dlouhé měsíce to nebyly, abych pravdu řekla, naše přípravy se zkrátily asi jen na měsíc a i když to byl jenom měsíc, vše jsme podle mě zvládli na jedničku. 

Prostor náměstí před radnicí začínají pomalu ale jistě plnit davy lidí, kteří jsou nejvíce zvědaví na vystoupení škol, která se konají přímo na podiu. Ano, před všemi těmi lidmi. Při pomyšlení na to, že za malou chvíli budu stát já a moji další čtyři spolužáci na onom podiu před tolika lidmi, kteří čekají něco suprového, vtipného, ohromujícího, se mi žaludek pomalu scvrkává a srdce mám někde v krku. Kolem mně slyším spokojený jekot dětí, které běhají od stánku ke stánku a nechávají se pomalovat vlaječkami. Do toho se ozývá z obrovských reproduktorů hlas uvaděče, který za malou chvíli vyvolá jméno naší školy a uvede nás na podium. Ačkoliv jsem vážně nervozní a mám strach, jestli jsme nakonec něco nezapomněli (a jak zjišťuji po chvíli, tak zapomněli), do žil se mi nahrne tolik adrenalinu, že v momentě, kdy moderátor sestoupí z podia a pronese něco ve smyslu "Je to vaše", vtrhnu na podium a přenesu svojí energii nejen na publikum, ale i na mé kolegy tanečníky a herce. 

Scénka s naší provizorní saunou, Kimi Raikkonen, Nightwish a klasická leva's polkka. Všechno jde perfektně, nechybí ani naše skvělé zakončení s konfetami a hned po skončení vystoupení odchází naše pětka nejstatečnějších se skvělými dojmy. Popravdě řečeno, všichni si stejně dodnes myslíme, že naše vystoupení bylo nejlepší, protože nás žádné z ostatních vystoupení nenadchlo tolik jako to naše. Takže sebevědomí nám nechybí.

Kromě našeho skvělého vystoupení jsme si pro návštěvníky přichystali ochutnávky finských pochutin - různé pomazánky, dresinky a pro ty nejotrlejší tu byly i lékořicové bonbony, tzv, salmiakki. A proč říkám pro nejotrlejší? Když mi naše třídní učitelka,

p. Kopytková říkala, že je to fakt hnus a že se z toho člověku akorát tak natahuje, nechtěla jsem jí věřit. Ovšem po mé první ochutnávce těhle bonbonů jsem jí ale musela dát za pravdu - vážně je to hnus, s prominutím. A mimo finské ochutnávky jsme lidem nabízeli kvízy, zajímavé recepty na tradiční finská jídla, taktéž si u nás mohli zahrát mini-hokej nebo nechat namalovat finskou vlajku třeba na obličej, jak už jsem zmiňovala.

A když po dlouhém dni přišlo již očekávané vyhlášení vítěze letošního Dne Evropy, netrpělivě jsme všichni čekali, až zazní naše Finsko. A zaznělo. Vlastně zaznělo jméno všech států a každý stát, tedy jeho reprezentanti (my) dostali nějaké maličkosti. Takže ceny útěchy, řekněme. A ceny útěchy proto, protože jsme se neprobojovali ani do první trojice států, kteří byli oceněni. To nám ale nevadilo, proto jsme konečně fungovali jako skvělý kolektiv a všichni jsme si tento den užili.

A tak bych chtěla na závěr poděkovat naší paní učitelce Kopytkové, že s námi měla pevné nervy a že nám umožnila se takové akce zúčastnit.

 

Michaela Kopecká 2.A

Je úterý, 10. května, asi čtvrt na jedenáct a já nervozně obcházím asi už po sté náš stánek na Horním náměstí. Dnes se koná Den Evropy - akce, na které spousta škol z olomouckého kraje prezentuje jednotlivé státy EU a akce, na kterou jsme se dlouhé měsíce připravovali. Fajn, přiznávám, dlouhé měsíce to nebyly, abych pravdu řekla, naše přípravy se zkrátily asi jen na měsíc a i když to byl jenom měsíc, vše jsme podle mě zvládli na jedničku.
                Prostor náměstí před radnicí začínají pomalu ale jistě plnit davy lidí, kteří jsou nejvíce zvědaví na vystoupení škol, která se konají přímo na podiu. Ano, před všemi těmi lidmi. Při pomyšlení na to, že za malou chvíli budu stát já a moji další čtyři spolužáci na onom podiu před tolika lidmi, kteří čekají něco suprového, vtipného, ohromujícího, se mi žaludek pomalu scvrkává a srdce mám někde v krku. Kolem mně slyším spokojený jekot dětí, které běhají od stánku ke stánku a nechávají se pomalovat vlaječkami. Do toho se ozývá z obrovských reproduktorů hlas uvaděče, který za malou chvíli vyvolá jméno naší školy a uvede nás na podium. Ačkoliv jsem vážně nervozní a mám strach, jestli jsme nakonec něco nezapomněli (a jak zjišťuji po chvíli, tak zapomněli), do žil se mi nahrne tolik adrenalinu, že v momentě, kdy moderátor sestoupí z podia a pronese něco ve smyslu "Je to vaše", vtrhnu na podium a přenesu svojí energii nejen na publikum, ale i na mé kolegy tanečníky a herce.
Scénka s naší provizorní saunou, Kimi Raikkonen, Nightwish a klasická leva's polkka. Všechno jde perfektně, nechybí ani naše skvělé zakončení s konfetami a hned po skončení vystoupení odchází naše pětka nejstatečnějších se skvělými dojmy. Popravdě řečeno, všichni si stejně dodnes myslíme, že naše vystoupení bylo nejlepší, protože nás žádné z ostatních vystoupení nenadchlo tolik jako to naše. Takže sebevědomí nám nechybí.
                Kromě našeho skvělého vystoupení jsme si pro návštěvníky přichystali ochutnávky finských pochutin - různé pomazánky, dresinky a pro ty nejotrlejší tu byly i lékořicové bonbony, tzv, salmiakki. A proč říkám pro nejotrlejší? Když mi naše třídní učitelka,
p. Kopytková říkala, že je to fakt hnus a že se z toho člověku akorát tak natahuje, nechtěla jsem jí věřit. Ovšem po mé první ochutnávce těhle bonbonů jsem jí ale musela dát za pravdu - vážně je to hnus, s prominutím. A mimo finské ochutnávky jsme lidem nabízeli kvízy, zajímavé recepty na tradiční finská jídla, taktéž si u nás mohli zahrát mini-hokej nebo nechat namalovat finskou vlajku třeba na obličej, jak už jsem zmiňovala.
                A když po dlouhém dni přišlo již očekávané vyhlášení vítěze letošního Dne Evropy, netrpělivě jsme všichni čekali, až zazní naše Finsko. A zaznělo. Vlastně zaznělo jméno všech států a každý stát, tedy jeho reprezentanti (my) dostali nějaké maličkosti. Takže ceny útěchy, řekněme. A ceny útěchy proto, protože jsme se neprobojovali ani do první trojice států, kteří byli oceněni. To nám ale nevadilo, proto jsme konečně fungovali jako skvělý kolektiv a všichni jsme si tento den užili.
A tak bych chtěla na závěr poděkovat naší paní učitelce Kopytkové, že s námi měla pevné nervy a že nám umožnila se takové akce zúčastnit.

Michaela Kopecká 2.A

Dne 27. 4. jsme s žáky 1. a 3. ročníku navštívili Zlín. První ranní zastávkou nám byla Univerzita Tomáše Bati, konkrétně ateliér grafického designu. Přivítal nás pan dr akad. Soch. Rostislav Illík, vedoucí ateliéru, který nás seznámil s chodem ateliéru a pracemi tamějších studentů. Po přednášce nás po budově školy provedly Lenka s Bárou, studentky pátého ročníku. Navštívili jsme také ateliér reklamní fotografie. Naši žáci tak mohli vidět a popřípadě se inspirovat tím jak to chodí na vysoké škole, která by mohla být pro některé z nich cílovou destinací po maturitě. Po prohlídce školy jsme zamířili na Zlín design week, přehlídku designu, která je rozeseta po celém městě, takže jsme měli i prostor podívat se po architektonicky jedinečném prostředí funkcionalistického Zlína. Nemohli jsme tak minout mrakodrap 21, kde jsme si z jeho střechy prohlédli město a řekli to nejzajímavější z historie města. Největší plocha výstav byla v 64. budově, kde na dvou patrech bylo představeno několik ateliérů českých uměleckých vysokých škol, produktový design značky Tescoma a další výstavy. Pro některé žáky návštěva takovéto akce byla premiérou, takže bojovali především s množstvím nachozených kilometrů, všichni však i s nepřízní počasí, které nám procházku městem poměrně komplikovalo. Přes promoknutí jsme zdárně v 16 hodin nasedli do autobusu na cestu zpět do Olomouce.

Akce školy

  • Oblíbené články
  • Nejnovější články

Akce školy

Časopis GRAFIKON

grafikon-02

Školní časopis zaměřený na události z naší školy a novinky ohledně Vysokých škol či polygrafické výroby.

kontakty

Teoretická výuka
mobil: 777 025 055
e-mail: rollerova@polygraficka.cz
selector
Praktická výuka
mobil: 777 074 053 
e-mail: skyva@polygraficka.cz

@ 2012 Střední škola polygrafická, Olomouc | Všechna práva vyhrazena.

Přihlásit nebo Registrovat

Jste na Facebooku?

Pro přihlášení na stránky můžete použít svůj Facebook účet.

fb iconPřihlásit přes Facebook

PŘIHLÁSIT SE