A+ A A-

Recitál Mili Sloukové a Míši Konštacké – tak zní podtitul právě probíhající výstavy prací našich žáků, konané již pravidelně v galerii Základní umělecké školy Miloslava Stibora v Olomouci. O tom, že jsou naši žáci nadaní nejen výtvarně, ale mají i blízký vztah k hudbě, se mohli dne 3. března 2015 přesvědčit návštěvníci slavnostního zahájení výstavy, kdy měli možnost poslechnout si několik skladeb v podání houslí a keyboardu.

Výstava je tradičně rozdělena na část grafickou a malířskou, tedy, dle slangu naší školy, na teorii a praxi. Část grafická není tentokrát tematicky zaměřena, můžeme se zde setkat s nejrůznějšími plakáty, časopisy, kalendáři, ale také třeba se stolními hrami. V teorii bylo tentokrát rozvíjeno téma „maturitní četba“, kdy se žáci pokusili přes úvodní návrh obálky zpracovat obsah nejznámějších světových a českých titulů do podoby komiksu – což v mnoha případech nebylo úplně jednoduché.

Vystavené práce je možno vidět každý všední den v odpoledních hodinách, a to až do 24. dubna.

Ve čtvrtek 23.10.2014 proběhlo slavnostní ukončení dvou projektů realizovaných na Střední škole polygrafické, Olomouc. Krajský úřad Olomouckého kraje jimi jednak výrazně zvýšil úroveň odborné výuky nákupem nové tiskové techniky, a také zateplením budovy vyřešil snížení energetické náročnosti školy. Oba projekty trvaly asi rok a investovaná částka přesáhla 20 milionů korun.

Slavnosti se zúčastnili přední představitelé Krajského úřadu Olomouckého kraje v čele s hejtmanem Jiřím Rozbořilem, zástupci sociálních partnerů školy a další osobnosti spjaté s polygrafickým průmyslem. Na programu byla, kromě zhodnocení průběhu akce, také prohlídka a předvedení nových tiskových strojů. Zvídavé otázky hostů fundovaně zodpovídali odborníci z řad učitelů odborného výcviku Střední školy polygrafické, Olomouc.

V úterý 4. listopadu se v galerii Podkroví Uměleckého centra UP Olomouc konala vernisáž Olomouckého bienále, jež je soutěžní přehlídkou výtvarných a literárních prací žáků a studentů škol olomouckého regionu. Výstava je organizována olomouckým sdružením výtvarných pedagogů Paleta a Domem dětí a mládeže Olomouc, prostory poskytla Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Letos poprvé se soutěže zúčastnily i naše žákyně – Lucie Tlustošová ze 4.C s povídkou Monstrum, jejíž znění si můžete přečíst ZDE, a Marie Vybíralová ze 2.A s kolekcí obrazů „Pod hladinou“. Obě si za své práce odnesly krásná čestná uznání.

 


Monstrum

Strach se šířil skrz kůži, zavrtával se hluboko do masa a proudil v žilách, až zaplnil celé moje tělo. Okupoval mne. Zavrhnul veškeré moje pokusy o útěk a zoufalý křik o pomoc. Paralyzoval mne do polohy, kdy jsem musela sledovat interiér vlastní koupelny, kam zavítal nevítaný návštěvník. Návštěvníkem byl někdo, koho nikdy nechci vidět. Někdo, kdo mi působí noční můry. Někdo, jehož bych bez výčitek svědomí zabila, pokud bych našla odvahu. Někdo, kdo mne děsí již od dětství. Strávit minutu v jeho společnosti se rovnalo věčnosti v pekle. Bylo to Monstrum.


Ten večer, kdy mne opět navštívilo Monstrum, jsem pracovala dlouho do noci. Oči mne štípaly únavou a ruce bolely od bušení do klávesnice. Před půlnocí jsem vypnula počítač, promnula oči a v duchu doporučila svému nadřízenému, kterou část těla by si měl políbit. Zvedla jsem své tělo, které bylo po celodenním sezení strnulé, a vydala se na cestu do koupelny. Ve tmě jsem nakopla několik kusů nábytku. Když jsem sprostě nadávala své kuchyňské lince a snažila se nevnímat ostrou bolest v malíčku, napadlo mne, že horší už to být nemůže. Mýlila jsem se.


Rukou jsem zamávala ve tmě a hledala vypínač. Občas mne napadá, co by se stalo, kdyby mne něco neznámého zatáhlo za ruku. V ten večer jsem chtěla jen spát a na hororové úvahy nebyl čas. Vypínač cvaknul. Světlo vyhnalo tmu ze všech koutů. Tři kroky a mrkala jsem na svůj odraz v zrcadle, které viselo nad umyvadlem. Zarudlé oči prosily o to, abych je zavřela a nechala zavřené až do rána. Levá ruka uchopila červený zubní kartáček a pravá zubní pastu. Oči jsem stále upírala do zrcadla a v momentě, když jsem vymačkávala pastu, roztřásly se mi ruce. V zrcadle jsem spatřila pohyb. Kartáček dopadnul s cinknutím do porcelánového umyvadla a zubní pasta s plesknutím na zem.


Celé moje tělo zkoprnělo. Stála jsem nehybně ve své koupelně a únava zmizela. Sto šedesáti centimetrová a strnulá postava, které se třesou ruce a v hlavě se jí nedokáže zrodit ani jedna racionální myšlenka, byla moje první podoba, když jsem opět uviděla Monstrum. Chtěla jsem se dostat pryč. Utéci! Zabouchnout za sebou dveře. Zastavět je nábytkem. Snažila jsem se uchopit nějakou myšlenku, která by mi pomohla. Ve skutečnosti jsem věděla, že zastavěné dveře nemohou Monstrum zastavit. Jen jsem chtěla pryč od těch očí. Od těch hnědých očí, které se tupě dívají. Od těch očí co mě zraňují.


Instinktivně jsem začala couvat dál od něj. Postupovala jsem pomalu ke zdi. Monstrum udělalo první krok směrem ke mně. Zaječela jsem. Uskočila dozadu. Narazila jsem bokem na něco tvrdého. Skříňka s kosmetikou skončila pod mými zády a všude se rozkutálely lahvičky. Vyrazila jsem si dech. Zatímco jsem sípala a snažila se nevnímat bolest, Monstrum obešlo lahvičku od šamponu (Pro větší objem!!!) a zastavilo se.


Přidržovala jsem se převrácené skříňky a vyškrábala se na nohy. Nebylo to jednoduché. Všechno mne bolelo, stále jsem nemohla pořádně popadnout dech, ruce jsem měla celé zpocené a pořád se třásly.


Monstrum tiše vyčkávalo. Nikdy nevydávalo žádné zvuky. Poměřovalo si mě. Muselo slyšet moje nahlas bijící srdce. Možná čekalo, až mi vyskočí z hrudi a udělá špinavou práci za něj. Nebo možná ne, protože se začalo opět pohybovat. Pomalu se blížilo za mnou. V ten moment, kdy jsem uviděla pohyb jeho nohou, jsem propadla zoufalství. Začala jsem ječet z plných plic. Neměla jsem kam utéci. Nenašla jsem odvahu na útok. Mohla jsem se jenom sesypat a křičet. Kolena se mi podlomila a já se opět ocitla na podlaze. K mému řevu se přidaly vzlyky. Teplé a slané slzy mi stékaly po tváři, aniž bych si uvědomila, že brečím. Jen jsem křičela, zatímco Monstrum stále pokračovalo ve své chůzi.


Zalapala jsem po dechu a uslyšela cvaknutí zámku a cinkání klíčů. Dveře se rozletěly a mě napadlo, že přichází další Monstrum. Nebylo to Monstrum. Byla to pomoc. Majitel domu stál na prahu mé koupelny s vylekaným výrazem a malou ruční zbraní. Očima hledal příčinu mého strachu, ale Monstrum nespatřil, protože ho… Panebože, on to Monstrum prostě jen tak zašlápnul.


„Ženská, co se děje? Co se stalo?“


Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. Nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Třesoucím se ukazováčkem jsem ukázala na majitelovu trepku. Majitel sklonil zrak a odtáhnul nohu. Zachvěl se přívalem hnusu. Na zemi se leskla mastná skvrna z krve, vnitřností a masa. Podíval se na mne a položil mi ruku na rameno.
„Naleju vám panáka. Bude to pořádku. Víte, moje dcera má z těch potvor stejnou hrůzu jako vy.“


Rozklepaně jsem se zašklebila, abych nabrala ztracené sebevědomí. Tvrzení majitele, že jeho dcera má stejně závažnou arachnofobii jako já mne vůbec nezajímalo. Chtěla jsem co nejrychleji zmizet od toho, co zbylo z mrtvého pavouka.

Akce školy

  • Oblíbené články
  • Nejnovější články

Akce školy

Časopis GRAFIKON

grafikon-02

Školní časopis zaměřený na události z naší školy a novinky ohledně Vysokých škol či polygrafické výroby.

Připojte se k nám

kontakty

Teoretická výuka
mobil: 777 025 055
e-mail: rollerova@polygraficka.cz
selector
Praktická výuka
mobil: 777 074 053 
e-mail: skyva@polygraficka.cz

@ 2012 Střední škola polygrafická, Olomouc | Všechna práva vyhrazena.

Přihlásit nebo Registrovat

Jste na Facebooku?

Pro přihlášení na stránky můžete použít svůj Facebook účet.

fb iconPřihlásit přes Facebook

PŘIHLÁSIT SE