A+ A A-

Dotkni se 20. století – 3. místo v celostátní výtvarné soutěži

(své dojmy sděluje Erika Vysloužilová ze třídy 2.C)

Pokud se občas chcete ulít ze školy, soutěžte. Netuším, v čem, ale určitě se něco najde; můžete psát, kreslit, porovnávat vědomosti v olympiádách aj. Mně to posledních pár let docela prochází, takže jsem se zase nějakou náhodou dostala do Prahy převzít si cenu za vytvoření komiksu.
Nejdřív jsem vůbec netušila, co bychom vlastně měli vytvářet. Komiks na téma 20. století? Co já vím, já tam nebyla. A hlavně se s tímhle vždycky strašně zbytečně štvu. Nakonec jsem si vybrala téma Erwina Rommela, německého polního maršála druhé světové války (každopádně musím za pomoc se vším poděkovat Adamovi, který v tom jel se mnou, a určitě i paní učitelce Liškové, protože bez ní by to vůbec nebylo).
To, že jsme se umístili na třetím místě, neznamená, že jsme přišli s nějakým veledílem. Vůbec ne. Byla to jen taková „srandička“ se stylizovanými postavičkami, co měly místo hlav šišaté brambory, a ještě to bylo plné odkazů na internetové meme. Spíše jsem měla strach, jestli nás s tím nevypískají, protože některé práce tam opravdu byly v jistém měřítku „veledíla“. Někdo však asi ty naše obrázky pochopil. Doufám, že se u toho nasmál tak moc, jako my, když jsme komiks vytvářeli. Mám pocit, že jsme se víc času smáli a vymýšleli kraviny (a rušili celou třídu), než že bychom opravdu něco tvořili. Ať to bylo jakkoliv, z ničeho nic se ve třídě objevila paní učitelka, která nám nadšeně oznámila, že jsme byli třetí, a já si jen marně lámu hlavu, jestli se nespletla a nechtěla to říct našim spolužačkám, které se také zúčastnily.
Ať to bylo, jak to bylo, nakonec tedy sedíme ve vlaku a vážně jedeme do Prahy. Na to, jak bývají cesty vlakem někdy nudné a zdlouhavé, tahle byla podezřele rychlá a docela zábavná. Opět tak trochu lituji naše spolucestující v kupé. V Praze jsme byli skoro za chvíli. Sebevědomě jsme si mysleli, jak máme spoustu času, stihli jsme dřívější metro, a všechno tedy stihneme včas. Myslím, že jsme Prahu trochu podcenili, protože jsme došli (někteří skoro doběhli) na místo dokonce pár minut po začátku. Naštěstí se zdálo, že nikdo stejně neměl v plánu začít na čas. Ještě aby, když se pořadatelé rozhodli to celé konat na Vítkově, kam se museli všichni vyškrábat s tak krátkou časovou rezervou (po skoro třech hodinách sezení ve vlaku žádná legrace; takže pokud přece jen budete soutěžit, zkuste se vyhnout Vítkovu). Pak už šlo naštěstí všechno hladce. Vyslechli jsme si vyhlášení v obrovském sále, kde měli dokonce varhany a několikrát nám na ně zahráli. Vážně pěkný zážitek.
Při předávání naštěstí stačilo jen předstoupit před všechny v sále, převzít si cenu, potřást rukou s pořadateli a sednou si zpátky. Vše pokud možno bez nějakého pádu nebo zakopnutí na schodech. (A taky mám pocit, že nás přitom někdo fotil.)
Co bylo snad ještě lepší než předávání (při kterém jsme mimochodem dostali nějaké sladkosti a strašně skvělou komiksovou knížku), byla výstava. Nebyla to jen obyčejná výstava s vitrínami, ale se spoustou interaktivních doplňků, jako svítící mapy na zemi - ty byly rozhodně moje nejoblíbenější na celé výstavě. A i když to byla výstava velice podařená, pořád to nepovažuju za největší zážitek. Když jsme se chystali odejít, byli jsme náhle průvodkyní osloveni, jestli už jsme se byli podívat dole. Vůbec jsme netušili, že tam ještě něco takového je, tak jsme nad tím pokrčili rameny a nechali se zavést do podzemní části památníku. Někdy asi neuškodí si o takových věcech něco zjistit předem, možná bych v tu chvíli tušila, že se dostaneme do bývalého mauzolea Klementa Gottwalda. Samozřejmě, celé to bylo zrekonstruované a vypadalo to trochu jako z levného hororového filmu, ale ještě s komentářem paní průvodkyně jsem z toho opravdu měla mráz na zádech a nepříjemný pocit v žaludku.
Na závěr se asi určitě hodí dodat, že jsme dorazili zpátky všichni celí a bez nějaké úhony (no možná mě bude to mauzoleum ještě chvíli trápit na duši). A cesta zpátky byla snad ještě rychlejší než ta předchozí, do Prahy. Tak si z toho vezměte ponaučení, soutěžte a raději poslouchejte trochu více než já.

dotkni se 20 stoleti komiks

Úspěchy našich studentů

Akce školy

Časopis GRAFIKON

grafikon-02

Školní časopis zaměřený na události z naší školy a novinky ohledně Vysokých škol či polygrafické výroby.

Připojte se k nám

kontakty

Teoretická výuka
mobil: 777 025 055
e-mail: rollerova@polygraficka.cz
selector
Praktická výuka
mobil: 777 074 053 
e-mail: skyva@polygraficka.cz

@ 2012 Střední škola polygrafická, Olomouc | Všechna práva vyhrazena.

Přihlásit nebo Registrovat

Jste na Facebooku?

Pro přihlášení na stránky můžete použít svůj Facebook účet.

fb iconPřihlásit přes Facebook

PŘIHLÁSIT SE